Václav Cigler, který nás opustil ve věku 96 let, nebyl jen umělec – byl tvůrcem světa, kde sklo hraje s světlem, prostor s emocí a každý tvar vypráví svůj vlastní příběh. Jeho díla nejsou jen objekty, jsou okamžiky zachycené ve skle, poézií materializovanou do tvaru, která proměňuje prostor a vtahuje diváka do hry světla a stínu.
Ciglerovo umění je jemné a monumentální zároveň. Každý kousek je svědectvím jeho preciznosti, citu pro detail a schopnosti proměnit materiál na něco, co přesahuje estetiku a stává se meditací nad krásou, časem a prostorem. Galerie, veřejné prostory, interiéry – všude, kde jeho sklo stojí, cítíme jeho filozofii: umění je dialog, světlo je jazyk, prostor je papír, na kterém psal své vizionářské příběhy.
Narodil se v roce 1929 a od raného věku projevoval zájem o formu a materiál. Jeho cesta umělce byla dlouhá a plná experimentů, při nichž začal objevovat nové možnosti optického skla a jeho interakci se světlem. Cigler nebyl jen řemeslník; byl vizionář, který přemýšlel o každém kousku skla jako o živém organismu, který reaguje na světlo, prostor i na emoce diváka.
Během své kariéry působil jako pedagog a mentor na Vysoké škole výtvarných umění, kde formoval několik generací mladých tvůrců. Jeho přístup nebyl o jednoduchém kopírování technik, ale o porozumění materiálu, o vnímání světla a prostoru a o hledání harmonického dialogu mezi dílem a jeho okolím.
Ciglerova díla jsou dnes přítomna v galeriích, veřejných prostorech i interiérech, kde ovlivňují atmosféru a přinášejí divákovi okamžiky kontemplace. Jeho práce jsou jemné, zároveň monumentální, a často působí jako tichá meditace nad tím, co sklo dokáže – jak může odrážet světlo, měnit prostor a vyvolávat pocit nadčasovosti. Každý jeho kus je důkazem preciznosti, citu pro detail a schopnosti proměnit materiál v něco víc než estetický objekt.
Václav Cigler učil, že umění není jen o vizuálním zážitku, ale o dialogu – mezi tvůrcem a prostorem, mezi světlem a materiálem, mezi minulostí a přítomností. Jeho odchod značí konec jedné kapitoly českého sklářského umění, ale jeho odkaz zůstává živý. V každém díle, které vytvořil, přetrvává jeho vize, schopnost vidět krásu, hrát si se světlem a proměňovat materiál v poetický a emotivní jazyk.
Václav Cigler nebyl jen mistrem skla – byl mistrem světla, tvaru a emocí. Jeho dílo inspiruje generace tvůrců a připomíná nám, že umění má moc přetrvávat, komunikovat a dotýkat se lidské duše.
Jeho život a tvorba nám připomínají, že skutečné mistrovství nespočívá jen v technice, ale ve schopnosti proměnit materiál v myšlenku, světlo v emoci a prostor v příběh, který nikdy nekončí. Ciglerovo sklo je tak ztělesněním jeho života – precizní, nadčasové a naplněné vizí, která přežije každou dobu a každého diváka.
GRÂTTEAU 